Maybe I come back - 3

17. února 2016 v 14:00 | Mia |  Maybe I come back
Odkaz na předešlý díl→ Click
Odkaz na další díl→ _zatím nebyl zveřejněn_

Měla jsem volnou chvíli (volnou chvílí je míněno to, že učitelé odjeli na lyžák, takže nemám tunu úkolů z matematiky a nemusím se učit na dějepis nebo na občanku a taky mám chvíli volného času) zase po dlouhé době a tak jsem si sedla a napsala tohle. Doufám, že jsem tam nenasekala miliardy chyb a že se bude tenhle díl líbít.



"Není tady. Sakra!" Klela nahlas Sakura. "To není možné. Vždyť oni přece nevěděli, že jsem tu byla. Tak jak to, že ji tak rychle našli?" Na chvíli se odmlčela. 'Ach jo, ani nemám důkaz, že ji našli práve oni... No, asi je jen jeden způsob, jak to zjistit,' otočila se a vydala se blíže středu Konohy. Věděla koho se zeptá. Měla na ni spoustu otázek.



"Neji, Lee...! Klidně jděte domů. Tu čelenku tam odnesu sama. Beztak mě tím sensei pověřil. Jenom mě," zdůraznila poslední větu. "Jsi si jistá Tenten?" Optal se Lee. "Ano, to bych to jinak neříkala," usmála se na oba. "Dobře, tak zase na tréninku," rozloučili se s ní a odešli pryč. Tenten se podívala na čelenku. Sama nevěděla, jestli to chce udělat. To, co řekla... Nemyslela to tak. Nechtěla Sakuře uškodit ani slovy a ani něčím jiným. A proto se dál rozmýšlela co podnikne. 'Ale nemám ani jistotu, že patří právě jí,' zamyslela se. 'Co teď Tenten, co uděláš?' Zeptala se sama sebe. Znovu přejela pohledem po čelence. "Dneska ještě ne," pousmála se a vydala se směrem domů. 'Až zítra to odevzdám Tsunade,' usmála se pro sebe.
Tenten doufala, že by si pro čelenku Sakura přišla. Že by jí všechno vysvětlila. Že jí na Konoze ještě trošku záleží. Jenže nemá jistotu, že příjde. Teď je na řadě to, co Tenten moc v lásce nemá. Čekání a víra. Tyhle dvě činnosti, které jsou dohromady tvoří pocit beznaděje.

K večeru se Sakura ocitla před bránou Konohy. Sama teď nevěděla, jestli to, co dělá, je správně. A jestli to vůbec chce udělat. Není to zrovna bezpečné. Proč to vlastně dělá? Jasně. Tenhdy v noci... Slíbila, že se vrátí zpátky. Jenže tehdy bylo tehdy a teď je teď. Možná, že se plány návratu trošku změnily, oddálily. Nebo naopak, podle toho, co dělá, se taky můžou pěkně rychle přiblížit. Sakura se vzpamatovala z přemítání a nepozorovaně prošla bránou. Naštěstí ti, co měli za úkol bránu hlídat spali. To Sakuře usnadnilo práci s plížením se u kamenité, oschlé omítky. Jen co překročila stín brány skočila na nejbližší strom. Upřímě, čekala to težší. Rozhodně ale nečekala na to, až jí někdo najde a proto se ze střechy na střechu začala dostávat do té mírnější a odlehlejší části Konohy. Doběhla k dřevěnému baráčku, bohužel bylo zhaslo. 'Co mě to napadlo chodit sem večer, určitě spí. Znám jejich tréninky a se svým senseiem to nemají zrovna jednoduché. "Sílá mládí",' Sakura si vzpoměla na ty dvě slova, které ríkal vždycky, když už nemohli dál. Usmála se a uvelebila se na jedné z mohutných větvých stromu. "Dneska asi budeš spát na stromě holka," řekla si a zavřela oči. Ráno aspoň brzo vstane.
Jenže ne. Nevstala brzo, spíš pozdě. Jako, že fakt až kriticky pozdě. Byla skoro doba oběda. Sakura málem slítla ze stromu, když si uvědomila kolik vlastně je hodin. Další "málem přizabití" bylo, když se snažila dostat na cvičiště týmu 11. A pak následovalo ještě jedno už né tak úplně málem, když zjistila, že na cvičišti už nejsou. "Já jsem fakticky blbá. Víc jsem to zvorat nemohla!" Nadávala si a v duchu pro sebe vymýšlela různé nadávky. Jako by jí to mělo pomoct. Připadala si trošku jako Naruto. Ten většinu věcí taky zvoral. Kdysi... Zvoral by je i teď? Z přemýšlení jí vytrhl zvuk dvou oproti sobě jdoucích zbraní. Sakura se náhle usmála, když spatřila toho, koho hledala.

Tenten se opírala o strom a pozorovala boujujícího Nejiho a Leeho. "Notak Lee! Zapoj i sílu mladí!" Kříčel na Leeho jeho sensei. Sakura měla chuť vyprsknout smíchy, ale nemohla a tak se pro teď kousla do jazyka a smích zahnala. Sledovala oba. Dost se zlepšili. Co byla mimo Konohu zaslechla, že Neji překonal nejsilnější techniku jeho klanu a upravil jí, zlepšil. Hinata prozměnu zvládla alespoň tu nejsilnější techniku klanu, neupravenou a nezlepšenou. Ale i to je pokrok. Ale ani Lee na tom nebyl špatně. Sakura by i řekla, že ne každý ninja musí umět ninjutsu, protože Leemu bohatě stačí taijutsu na překonání dost silného soupeře. Sakura vzala do ruky šišku a hodila jí po Tenten. Ta se nechápavě ohledla za sebe. Po chvíli pohled odvrátila ze slovy: "Blbá veverka" a dál pozorovala Nejiho a Leeho. Sakura nevěděla jak upoutat její pozornost. Zároveň ale nechtěla upotat pozorost někoho jiného. To by nedopadlo dobře, kdyby to třeba zjistil i jejich sensei. Sakura si netroufla říct, jestli byla lepší ona nebo Guy. Zároveň to ale nechtěla zkoušet. "Možná jindy, " zašeptala a vzala do ruky dalších pár šišek. Tentokrát je nehodila po Tenten ale spíš před ní. Ještě před tím za jednu z nich zahákla papír se vzkazem. Potom udělala pár pečetí a zmizela.
Tenten chvíli nechápavě koukala po šiškách, pak si všimla, že na jedné z nich je něco, co připomíná papír. Opatrně šišku vzala a sundala papír, který následne rozevřela. Na papíru bylo napsáno, že má přijít k řece kousek od Konohy. V rohu bylo napsané malým písmem "HKZ". Tenten nevěděla, čí je ten podpis. Nikdo se takhle nepodepisoval. A navíc tři písmena. "Někdo kdo má tři jména?" Zamumlala do prázdna a pořád koukala do papírku. Po chvíli ho schovala s myšlenkou, že by tohle asi nikdo vidět neměl. Hned po tréninku a po obědě samozřejmě, se vydala k řece. Jak bylo napsáno na kusu papíru. Byl tu malý problém. Tenten nevěděla, kde je nějaká řeka poblíž Konohy. O jedné věděla, ale byla asi 30km od vesnice. A tam se jí popravdě nechtělo. Šla by tam minimálně den. Chvíli přemýšlela a pak se rozhodla. Půjde až zítra, beztak dneska chtěla ještě odevzdat čelenku. Musí to udělat dřív, než by z toho ještě měla nějaký průšvih.
Tenten došla k dveřím hokage a jemně zaklepala. "Dále!" Ozvalo se zpoza dveří. Na ohlas otevřela dveře a vešla. Hned jak vešla ze sebe všechno vysypala. Tsunade chvíli jen koukala a pak řekla, že nevadí, že jí čelenku nepřinesla hned a že jí chápe. Pak jí poslal domů. Tenten jí řekla všechno. Až na jednu věc. To o těch šiškách a papíře se vzkazem se nezmínila. To si chtěla vyřídit sama. Nešlo nepřiznat, že byla zvědavá. Byla a moc. Kdo je asi "HKZ"? Přemýšlela pořád, ale na nic nepřišla. Až pak prostě usla. Řekla si, že to tak bude lepší. Vyspí se na to a hned zítra brzo ráno vyrazí. Aby tam stihla být alespoň do večera. Snad tam ten někdo bude ještě čekat. Protože jestli ne, tak si ho najde a přizabije za to, že se tam vláčela zbitečně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama