Maybe I come back - 1

17. prosince 2015 v 14:00 | Mia |  Maybe I come back
Vůbec ale vůůůůbec mi to nevyšlo, není to moc veselá povídka, jak jsem chtěla.
Stížnosti směrujte na mou školu prosím.:D Škola totiž může za vše. Ovlivnila moje myšlení... :D
-plus: zase tam cpu Vánoce nebo alespoň zimu a za to se omlouvám, ale já si to prostě nemůžu z hlavy vytěsnit...nejde mi to, nevím proč, asi se jenom těším...i když tak trochu přiznávám, že se ani neteším na Vánoce tolik, jako na ty prázdniny, co s nimi mají přijít!!! :D


Ale snažila jsem se, snad se vám tahle povídka bude líbit.
Chtěla jsem se zeptat, mám to nechat na jeden díl, jako jednorázovou povídku nebo z toho udělat dílovku? Prosím dejte mi vědět do komentářů. ;)
Je to na vás...


Odkaz na další díl→ Click




Bylo krásné zimní ráno a růžovlasá dívka se procházela zasněženými ulicemi Konohy. Nedalo by se říct, že by bylo zrovna moc teplo. Ale slunce, které prosvítalo skrze husté, kouřové oblaky to zachraňovalo. Díky tomu nebyl den až zas tak depresivní a smutný. Teď si asi říkáte, proč se tedy ta dívka prochází, když je zima. Ona sama vlastně neví. Potřebovala se provětrat, vyčistit mysl od záporných, deprimujících a ošklivých myšlenek. Možná, že i nechat myšlenky plynout a na chvíli vypnout. Prostě jen tak chodit a vzpomínat...na to dobré. Na to, co bylo dřív. Když byly ještě všichni tady, v Listové. Když plnily mise. Smáli se nebo se třeba provokovali. Zní to sice divně, ale chybí jí to. Chybí jí plnění misí s jejím týmem. To věčné čekání na jejich mistra a následovné výmluvy, které věděli, že nebyly pravdivé. Ale taky to, když si prostě mohly jenom zajít na rámen. Aspoň jí někdo zval. Teď může chodit možná tak sama, nebo s Ino. Ale to není ono. Nikdo nikoho nemůže nahradit a ona si je toho vědoma. No, přes to, to už několikrát zkoušela...neůspěšně. Jak tak chodila, došla až k lavičce, která stojí u brány vesnice. Tam ho viděla naposledy. Před skoro třemi roky. Nebylo to jednoduché. Nejdřív odešel on a po chvíli i Naruto. Ani jeden se ještě nevrátil. Sakura už i po čase přestala doufat. Neměla žádné informace, nevěděla, jestli jeden nebo druhý ještě vůbec žije. Nevěděla nic a to jí vadilo nejvíc, Bohužel s tím nic nemohla udělat. Protože tohle nevěděl nikdo. Naděje pomalu zhasíná.

Sakura se po chvíli sezení a přemýšlení rozhodla zajít za Ino do krámku pokecat. Neměla by se stranit. Jsou svátky, ketré by měla trávit s příbuznými nebo alespoň s kamarády a ne sama. No s rodiči být nemůže. Dostali misi v Písečné. Nikdo jiný nemohl. Takže Sakuře zbyli kamarádi. I když, pro 16 letou dívku to je asi lepší. Sakura došlo ke krámku její kamarádky a otevřela dveře nad kterými byl malý, ale zvučný zvoneček. To zapříčinilo, že si jí Ino okamžitě všimla. "Sakuro? Ahoj, co tu děláš?!" Vyhrkla nadšeně blondínka. Jak jsem se zmiňovala, je zima, všichni jsou doma v teple s rodinou a přáteli, takže to v krámě vypadá asi tak, že jednou za hodinu, příjdou maximálně tak 2 lidi. To není moc. Vlastně by to rovnou mohla dneska Ino zabalit, ale zřejmě se jí nechce. "Ahoj Ino, taky tě ráda vidím..." Usmála se smutně Sakura. "Ale noták, to bude dobrý holka...uvidíš. Vlastně, dneska jsme se s ostatními rozhodli uspořádat takový malý večírek...co ty na to, hm...? Příjdeš? Koná se to v Hyuuga sídle. Hinatiny rodiče nejsou doma. Prej někam jeli nebo co." Sakura se zamyslela. Má sedět doma a užírat se samotou, nebo se ma jít bavit s přáteli? "Fajn Ino, čekejte mě, příjdu!" Řekla odhodlaně. "Super! Budu čekat." Mrkla na ní zpětně. Sakura už dál neotálela a šla domů. Připravit se na večírek, dlouho se nebavila a tak si řekla, že by se k tomu moha i pěkně ustrojit a učesat a nenosit pořád jenom jeden ninja oblek s čelenkou konohy. Dneska chce vypadat dobře.

Když ale došla domů, měla ještě čas. Není ten typ holky, která by se na jeden večírek připravovala 5 hodin. Proto si radši vzala svitky a učila se nějaká lékařska jutsu. To jí bude mnohem prospěšnější, než šílet, co si vezme na sebe a jestli v tom vypadá dobře. Dopoledne se pomalu přehoplou na 4 hodiny odpoledne. Sakura si řekla, že už by se sebou měla něco udělat. Dala si rychlou sprchu, po tom se zabalila do županu a přemýšlela, co dál. Otevřela prostornou skříň, která až zas tak prostorná nebyla díky oblečení, které Sakura měla, a že ho nebylo málo. Dlouho přemýšlela co na sebe, ale nakonec došla k závěru, že to nebude nic formálního, k čemu by potřebovala kimono, Takže vytáhla obleček, podobný tomu jejímu ninja oblečení, až na to, že tenhle měl černý vršek, s bílým znakem jejího klanu a tmavěmodrou sukni, s černými legíny po kotníky. Boty měla stejné jako obvykle. Sedla si před zrcadlo a přemýšlela co s vlasy. Nechtělo se jí dělat něco extra. Tak si je prostě rozčesala a nechala tak. Ani čelenku si nebrala. Byla hotová. Malovat se taky nechtěla. Připadala si tak ja vypadá dobře, tudíž sebevědomě. A to pro ni bylo hlavní.
Nakonec popadla černej kabátek a vydala se k Hyuuga sídlu. Bylo půl šesté, čas tak akorát aby vyšla. Protože byla zima tak už byla tma. Ale to jí ani tak nevadilo.

Když došla k domku Hinaty, zazvonila. Byla slyšet hudba. 'Tam už se asi paří.' (:D) Po chvíli se dveře otevřeli a v nich stála Hinata. "Je Sakuro, ahoj, už jsem si myslea že nepřídeš." Pozvala mě Hinata dovnitř. "Nemohla bych nepřijít, mimochodem, támhle to je Shikamaru?" Ukážu na vypadáto osobu v obětí Temari. Hinata se ohlédla, ale nic neřekla. Koukla se na mě s provinilým úsměvem a kývla. 'Páni ty musejí být slušne na mol.' Pomyslela si. No, dál už ani nic neříkala a pohla se směrem do obíváku. Musela teda uznat, že barák mají velký. Ale tak...je to přece jenom sídlo Hyuugů, to nemůže být malé. Hinata se mezi tím někam vypařila a nechala tam tak Sakuru samotnou. 'Jak milé.' sakura nejdřív chtěla jít za Ino, no ale po tom co viděla Shikamara a Temari, hodně brzo si to rozmyslela. Co tam má asi tak dělat. Vlastně tam ani nikoho nemá. Každý je s někým. Ino má Saie, nikdo neví odkud se Sai vzal. Shikamaru má Temari, nejspíš. :D Neji má Tenten. Lee si taky někoho našel. A dokonce i Chouji, kdo by to byl řekl. No Sakura ne. Vyšla radši do druhého poschodí, tam už nebyl takový hluk. Rozhlída se a uviděla dveře na terasu. Rozhodla se jít tam. Sedla si na lavičku, která byla celá ze dřeva. Sakura se koukla před sebe a jen žasla. Ten výhled. Nikdy by neřekla, že muže být Konoha takhle krásná. Dívala se na Konohu, pokrytou bílou peřinou. No a nad tím vším byl tmavě modrý, skoro až černý závoj, který zdobili malé stříbrné jiskřičky v podobě hvězd. "Nádhera!" Pomyslela si Sakura. Její oblečení s tím docela splívalo. Bylo taky tmávé. No a bíly kruh jejího klanu, co měla na zádech připomínal měsíc. Ten den, kdy odcházel...taky byla noc, a taky byl vidět měsíc. "Dost." Řekla si. Nad tímhle přeci teď nebude rozmýšlet. Je tady aby se bavila, aby aspoň na chvíli myslela na něco jiného, než na ně dva. Tak proč to nejde? Všechno ji to připomíná den kdy odešel Sasuke a následně po něm Naruto. Sakura se zamračila a následně zatřepala hlavou. Chtěla ty myšlenky vyhnat pryč. I když věděla, že tímhle si nepomůže. Zkoušela už všechno. Marně.

Seděla tam už dlouhou. Nic jí ale nechybělo. Popravdě to poslední, co teď chtěla a potřebovala vidět, byli její šťastní kamarádi. Nesnesla by ten pohled. Ona sama není šťastná. Ale třeba by ji pomohli se z toho dostat. No nejspíš jo, kdybi nebyli trošku mimo. Přeci jenom, nevypili toho málo. Beztak by si to nepamatovali a teď by ji řekli blbosti. A ráno by se akorát ptali. O to nestála. Nejradši by se teď někam vypařila. Taky by chtěla cestovat a trénovat. Stejně jako to má Naruto. Nebo by nejradši utekla, jako Sasuke. Byl by z ní hledaný ninja. Popravdě to se ji docela zamlouvalo. Přemýšlela nad tím už dlouho. 'Možná by to tak bylo prostě lepší...' Pomyslela si. Tým 7 má asi takové prokletí. Nikdy nevydrží v celku a pokud ano, tak někdo z nich není šťastný. A to je špatně. Protože pak nejde nic, ani týmová spolupráce a tudíž ani mise. A od toho se odvíjejí vztahy mezi členy. A tak je to pořád do kola. Sakura se rozhodla. Dneska odejde. A nikdo a nic jí v tom nezabrání.

Jak se rozhodla tak taky činila. Po chvíli seskočila z terasy na trávník. Ještě jednou se ohlédla za sebe a kolem sebe, jestli jí někdo neviděl a rozběhla se směrem domů. Tam si zabalila jídlo, různé svitky a knihi, které by se jí mohly hodit, taky kunaie, shurikeni a vybušné lístky nesměly chybět. Nezapoměla ani na plášt s čelenkou Konohy. Všechno to hodila do tašky, kterou si poté dala na záda a vydala se k branám její rodné vesnice.
Došla k bráně a ještě jednou se otočila. Tohle je asi naposledy, co vidí Konohu, jako obyčejný ninja, protože pak, pak už bude hledaný ninja. Prohlédla si celou spíci vesnici svýma zelenýma očima a usmála se. "Tady má kapitola končí. Sbohem Konoho, kamarádi, Tsunade-sama. Ale věřím, že se ještě setkáme." To byly její poslední slova směrované na Konohu. Pak už byly slyšet jen kroky, které se vzdalovali od Skryté listové vesnice. A právě tady začala její cesta.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Misao Misao | Web | 17. prosince 2015 v 20:40 | Reagovat

Viac dielov! Určite viac dielov!! Prosiiiiim.. Som zvedavá, ako sa Sakura vysporiada so všetkým keď zostane sama.. Potom niekoho stretne.. Možno Sasukehooo alebo Narutaaa.. Nooo... Dielovka.. :) :) :) :) A toto je moc pekne napísané.. Fakt krása Mia :)

2 Mia Mia | Web | 17. prosince 2015 v 22:07 | Reagovat

Tak to děkuji :D dost jsem nad tím přemýšlela, a musím uznat, že mě tohle bavilo psát...asi určitě to bude na díly :D

3 Naty-chan Naty-chan | 18. prosince 2015 v 15:06 | Reagovat

Jeej taky chci víc dílu, a dost mě zajíma, s kým skončí...ok Sasuke ale jak?Takže dílovka!Rychle! :D

4 Mia Mia | Web | 18. prosince 2015 v 15:45 | Reagovat

Kdo říká, že s někým skončí? :D Ne...až takhle jsem nad tím neuvažovala :D Ještě nevím, ale dílovku z toho chci udělat :D

5 Misao Misao | Web | 19. prosince 2015 v 16:24 | Reagovat

Musí s niekym skončiť.. No taaaaaak.. Ja som taká romantická duša.. Potrebujem aby niekoho milovala :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama