It's my life and is completely normal! 3

27. listopadu 2015 v 15:30 | Mia |  It's my life and is completely normal!
- Další díl...snad se bude líbit. :) -
Odkaz na předešlý díl → Click
Odkaz na další díl→ Click

(Další díl vyjde 1.prosince, takže odkaz na další díl zatím nefunguje.)
↓↓



Další den probíhal opět stejně, ráno zazvonil budík, já se po deseti minutách vyhrabala z postele. Udělala ranní hygienu, nasnídala se a pádila za Hin a pak do školy. Trochu jsem se bála, protože jsem včera odmítla pozvánku do jejich party. Mě takové věci prostě nikdy nebrali a brát nebudou. Asi sem vypadala divně, jenže já na to opravdu nemám náladu. Celou cestu do školy jsem mlčela. Hinatě to přišlo divný a tak se mě ptala. Já jí ale nic neřekla. Když jsme došli do školy, dělala jsem jako by nic. Aspoň, že se po tom včerejšku na mě přestali otáčet. Zato ostatní na mě házeli pohledy, jak kdybych byla ten nejhorší člověk. To je jako jen kvůli tomu, že jsem to odmítla? Ano, co jsem pochopila, tak tihle dva kluci jsou prostě středem všech holek. A to jako když je někdo odmítne, tak si asi zkazí pověst nebo co? Tahle škola je divná. A to jsem tu teprv třetí den, a už si připadm jak kdybych tady neměla co dělat. Zato Hin to má dobrý. Právě teď se kolem ní utvořila skupinka holek z "party" a taky pár kluků. Hinata to vůbec nechápal, až když jí pak Naruto řekl, že je v jejích "partě" (:D) tak se začala radovat jako kdyby byly Vánoce. Bohužel já to s ní vůbec necítila. Radši jsem se zvedla a odkráčela na přestávku ven před školu. Sice pršelo, jenže já mám déšt ráda. Dokáže pročistit hlavu. Sedla jsem si na schody, ketré ještě zakrávala střecha školy a přemýšlela.

Až po chvíli jsem si všimla, že tu nejsem sama.
"Ahoj, ty jsi Sakura viť?" Řekl hlas a blonďaté děvče se čtyřmi culíky si ke mě přisedlo.
"Ahoj, jo, jak to víš?" Zeptám se jí.
"No ne jen tak každá holka jím odpoví ne na pozvání do jejich party."
"Co, j-jak to víš?"
"Taky jsem tam nešla, nechtěla jsem. Mimochodem jmenuju se Temari. Ale říkej mi Tem. Tak mi říkájí moji DOBŘÍ přátelé, kteří zůstali se mnou."
"P-počkej ono vás je víc, co to odmítli?" Zeptám se nevěřícně.
"Jasně že jo. Tak ne každý chce být středem pozornosti. Poslyš, co děláš po škole?"
"Nic... Nejspíš se budu nudit." Sklesle odpovím.
"Nebudeš. Pojď s náma. Po škole jdu já a mojí kamarádi, co mi zbyli na pizzu..." odmlčela se "...půjdeš?"
"Já..." kouknu do okna naší třídy. Hinata je evidentě zabavená jejíma novýma kámoškama. "a vlastně jo, nevidím v tom problém." Odpovím a usměju se, jak nejvíc to v téhle chvíli dokážu. 'Snad, nežárlím na Hinatu. To přece...'
"Fajn, ve dvě tady na schodech. Ale teď by jsme měli jít, za minutu zvoní."
"Už? No jejda." Objě se zvedáme a pelášíme do třídy.
Jak mile si sednu do lavice tak do třídy nakráčí Shizune, zástupkyně ředitelky. Krom toho učí ještě dějepis.
"Sak, kde jsi byla?" Optá se Hinata, tak aby jí učitelka neviděla. Snažím se dělat že jí neslyším. A daří se mi.

Nudná hodina dějepisu skončila. Konečně.
"Sak, ty se na mě zlobíš?"
"Ne, nezlobím." Odseknu. 'Bože proč jsem taková? Promiň mi Hin. Nevím co se to se mnou děje, proč tohle říkám?'
"To vidím, ale proč? Já něco udělala?" Ptá se mě pořád do kola. Neodpovídám. Po chvíli už mě to přestává bavit.
"Hin, nic jsi neudělal stačí?"
"Tak proč se chováš tak..."
"Jak?"
"No, divně a nepřátelsky, odtažitě."
"Hinato nechápu o čem to mluvíš, já se chovám uplně normálně." 'Komu to tady sakra namlouvám.'
"Ne to teda nechováš!" Zvýší hlas. 'Ona umí i křičet?' "Nechápu, co jsem udělala. Jestli ti vadí to, že jsem se přidala do party, tak si to ty neměla odmítat." Jsem zmatená.! Uvnitř mě je boj mých "já". Bohužel, zřejmě vyhrálo to ostřejší "já".
"Fajn, když si myslíš, že jsem divná, nepřátelska, že mi vadí, že jsi v nejaké...nečem..., co jsem sama odmítla z důvodů, že nebudu jako ostatní holky na týhle škole, tak si se teda dost spletla Hinato." (nějak moc že, že? :D) S těmito slovy si otevřu sešit a listuju si na poslední hodinu chemie. Od tohohle rozhovoru jsme spolu neprohodili ani slůvko.

Chemie uběhla celkem rychle, za což jsem teda ráda. Rychle jsem si zabalila věci a vypadla z té pošahané třídy. Na schodech na mě čekala Temari a ještě pár lidí. Zřejmě ty kamarádi.
"Ahoj Sakuro, jsem ráda že jsi prišla. Teď vás představím, ať to mám z krku. Takže tohle je Tenten..." A ukázala na devče s čokoládovými vlasy a stejnou barvu měli i její oči. "Kiba..." Prozměnu ukázala na hnědovlasého kluka v černé mikině. "Sai..." Ukázala na bledého, ikdyž docela pěknýho kluka, sotjícího vedle Kibi. "...no a Shikamaru." Pohled mi skončil na klučinovi s vysokým culíkem, opírajíc se o zábradlí. "A lidi tohle je Sakura... Takže to by bylo, myslím že můžeme vyrazit ne?" všichni jen kývli. "Já jen, Tem? Dneska má pizzerka otevřeno až od čtyř." Řekla Tenten.
"Aha, no tak to mám ještě dvě hoďky, co budem dělat?"
"Nejspíš čekat." Odpovím jí na to.
"To by mě teda nenapadlo. Chytrá." Řekl ironicky Kiba a mrkl na mě. Usměju se na něj, dál už nic neřeknu. Práve totiž vycházela Hinata, na které byla oběšená nějaká modrooká blondýna a spolu s ní vycházela i ta její "parta". Kouknu na ní a všimnu si, že i ona se na mě díva. Z očí do očí. Po chvíli sklopím hlavu a otočím se zpátky na Temari. Dál už mě ona a její kamarádi nezajímali. Dvě hodinky uběhli celkem rychle a aspoň jsem se s nimi víc zblížila. Jsou to prima lidi. A nepokoušej se udělat nějakou imaginární partu. No nakonec jsme zašli do pizzerie, kde jsme dostávali záchvaty smíchu. Takhle dlouho jsem se ještě nepobavila.

Domů jsem se dostala kolem osmí. Udělala jsem si úkoly, navečeřela jsem se, popovídala si s tetou a šla spát. Takhle to i další dny. Až na to že jsem si od Hinaty odsedla k Temari. Už jsem si s ní něměla beztak co říct. Od té doby jsme spolu nepromluvili.

Uplynuly asi tak dva měsíce. No a nastalo další ráno jako každe jiné. Prostě vstanu, najím se a blá blá blá. Do školy dojdu sama. S Hinatou už nechodím. S ní chodí Naruto, Sasuke, nějaká Karin a Ino. No každopádně, už ten den začal blbě, protože při cestě do školy jsem je prostě musela potkat. "Ach jo! Zrovna dneska." Řeknu si v duchu. Najedno si všimnu, že ke mě směřuje Hinata. Pro boha co teď. Bože za co, pomoz mi. Snažím se dělat, že jí nevidím. Avšak mi neunikly pohledy ostatních. 'Proč na mě sakra čumí?' Hinata už došla ke mně a chytla mě za ruku.
"Sak?" Zatřásla s ní. Já se zastavila. 'Tak tohle bude ještě zajímaví...' Řekla jsem si v duchu.
"Hm...?" otočila jsem se na ní s pohledem nezajímá mě, co chceš. Ona ten pohled evidentně pochopila.
"Já jenom...eh nic. Zapoměň na to!" Otočila se zpátky ke svojí doprovodné skupince.
"Dík za ušetření těch keců." Plácla sem si spíš pro sebe. Jenže ona to zřejmě slyšela.
"Sakra a dost!" Řekla prudce. Tak takovouhle Hinatu jsem neznala, a ještě víc mě překvapilo to po tom. "Sakuo, nevím, já prostě nevím, co máš za problém, nevím proč se takhle chováš, nevím co jsem ti udělala, ale líbit si to od tebe nenechám. Nebaví mě to, a upřímě tě lituju. Lituju tebe, tvá rozhodnutí a tvůj život. Chtěla jsem tě pozvat na oslavu mích narozenín ale radši ne. Stejně by jsi nepřišla jak tak vidím."
"Hele, tak za prví mě laskavě přestaň litovat, nidko se tě o to neprosí. A už vůbec mi to neříkej, když víš že mě to fakt nezajímá. V jednom pravdu máš, na tvojí oslavu bych tak jako tak nepřišla." Dopovím a čekám, co mi na to řekne.
"Sak, kdy se z tebe stalo tohle?"
Tak tohle mě dostalo.
"Co se ze mě jako stalo? Nic se mi nestalo. Nechápu o čem to mluvís." 'Bohužel vím o čem mluví, jsem to ale blbá.'
"Jo stalo a jestli to nevidíš, tak jsi na tom ještě hůř, než jsem si myslela." Tímhle to ukončila, obrátila se a mířila zpátky k Narutovi a spol. Jen jsem nad tím pokrčila rameny a dala se opět do svižné chůze směr škola. Ne že by mě její slova nějak nemrzely. Práve že naopak. Moc dobře jsem věděla co tím myslela a měla pravdu. Bezdůvodně jsem se k ní začala chovat tak, jak se k ní chovám. Celou cestu jsem přemýšlela a došla k lavičce v parku. Snad pro jednou nebude vadit že příjdu pozdě. Sedla jsem si tam a přemýšlela. Po patnácti minutách jsem došla k tomu že se jí omluvím. Zvedla jsem se a rázným krokem šla do školy. Bylo 8:20 když jsem vešla do třídy. Všichni na mě stočili pohledy. Bylo to víc než nepříjemné.
"Promiňtě Kakashi-sensei. Zaspala jsem."
"No že jsi to ty a že je to poprvé, tak tě nezapíšu. Teď se posaď." V tichosti jsem došla do zadní lavic k Temari a sedla si. Zvláštní, Tem dneska není ve škole. Asi je nemocná. Bezva další den bez ní. 'Umřu tady...' Běželo mi hlavou. Z přemýšlení mě vytrhlo zvonení na přestávku. Zvedla jsem se a odkráčela na záchody. Všimla jsem si že má Hinata červené oči. Snad kvůli tomu ránu nebrečela. Došla jsem etdy na dívčí toaletu. U zrcadla stála ta červenovlasá kamarádka Hinaty. Myslím že se jmenovala Karin. O bože, to my teda chybělo. Ona ale vypadala jako kdyby na mě čekala. 'Co asi chce?'
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Misao Misao | Web | 27. listopadu 2015 v 17:51 | Reagovat

Super dielik!! Prečo je Sakura taká? :( už sa teším na pokračovanie!!

2 Mia Mia | Web | 27. listopadu 2015 v 22:16 | Reagovat

Nevím měla jsem takovou naladu když jsem to psala. :D Ale ona si to uvědomuje spíš reaguje její vnitřní Sakura :D

3 Naty-chan Naty-chan | E-mail | 28. listopadu 2015 v 12:34 | Reagovat

Užasné ,že by si i ty udělala s Karin mlátičku Sakury :D no necham se překvapit, těším se na další :)

4 Mia Mia | Web | 28. listopadu 2015 v 19:46 | Reagovat

promiň asi tě zklamu, ale mlátička nebude :D možná v jiné povídce, ale tady ne :D zatím, třeba jí z ní pak udělám :D

5 Naty-chan Naty-chan | 29. listopadu 2015 v 20:59 | Reagovat

:D ok ale Karin by byla dobra vrba mlatička :DD(z Harryho Pottera :D)

6 Mia Mia | Web | 29. listopadu 2015 v 21:06 | Reagovat

To ano když si ještě představíš tolik ruk :D

7 Naty-chan Naty-chan | E-mail | 1. prosince 2015 v 22:24 | Reagovat

:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama